Inkontinence stolice
Únik stolice patří mezi tabuizovaná témata.
Fekální inkontinencí trpí 4,8–6,7 % dospělé populace.
Potíže s neschopností kontrolovat vyprazdňování stolice bývají nepříjemné a vysilující. Mohou mít zásadní a negativní vliv na váš životní styl, na fyzické i psychické zdraví a v určitých případech vést až k depresi, ke ztrátě sebedůvěry či sebeúcty. Tyto obtíže často nutí jedince vzdát se některých koníčků, nebo dokonce změnit zaměstnání. Kvůli strachu z možného úniku stolice dochází k neustálému hledání toalet v blízkém okolí.
Co je to inkontinence stolice?
Střevní inkontinence neboli nechtěný únik stolice je stav, kdy lidé pociťují náhlou potřebu se vyprázdnit, a dochází k úniku stolice dříve, než se dostanou na toaletu.
Správnou funkci střevního traktu zabezpečují centra v mozku na základě informací, které se přenáší skrze nervy.
Tato centra prostřednictvím nervů řídí činnost svalů, zajišťujících náležitou funkci střeva a jeho vyprazdňování ve vhodnou chvíli.
Pokud vzájemná komunikace mezi střevním traktem, nervy a mozkem nefunguje správně, mohou někteří lidé trpět problémy s ovládáním vyprazdňování stolice (defekace), jako je fekální inkontinence (únik stolice, větrů) nebo naopak zácpa.
Inkontinence stolice se nejčastěji projevuje jako nekontrolovatelný únik stolice nebo větrů.
Příznaky
Rozlišení typů fekální inkontinence (= úniku stolice) je důležité ke správnému určení vhodné léčby neudržení stolice:
Pasivní inkontinence
Nezpozorovaný únik stolice, nechtěný únik stolice nebo větrů bez předešlých varovných signálů, inkontinence stolice přijde nečekaně
Urgentní inkontinence
Stav, kdy i přes varovné signály a velkou snahu pacienta tomu zabránit, dochází k úniku stolice nebo plynů
Špinění neboli Soiling
Nežádoucí unikání minimálního množství stolice do spodního prádla
Cesta k léčbě
Navštivte svého lékaře
Zkonzultujte své obtíže
Zaveďte si diář k zaznamenávání obtíží
Podstupte doporučené indikační vyšetření
Domluvte se na postupu možnosti léčby
Počáteční léčba
Změna životního stylu
Cvičení svalů pánevního dna a svěrače
Dieta
Léky
Pokročilá léčba
Sakrální neuromodulace
Sphincetroplastika
Laparoskopicka vetrální retropexie
Kolostomie (vývod)
Možnosti léčby
Sakrální neuromodulace
Moderní a miniinvazivní metoda vhodná pro pacienty, kteří trpí poruchami močení, úniky moči nebo mají dráždivý močový měchýř. Je indikována pacientům od 18 let při selhání lékové terapie a dalších běžných metod léčby. Příznaky musí trvat minimálně 6 měsíců.
Popis metody
Sakrální neuromodulace napomáhá obnovit optimální nervovou aktivitu, abyste mohli močit a vyprazdňovat se normálně. Tato léčba využívá malý stimulátor, který vysílá slabé elektrické impulzy k nervům v oblasti těsně nad kostrčí.
Princip metody
Sakrální neuromodulace spočívá v zavedení tenké elektrody do oblasti křížové kosti, kde jsou nervy ovládající konečník a močový měchýř. Zde pomocí slabých elektrických impulzů, které vysílá neurostimulátor spojený s elektrodou a uložený v oblasti hýždě, dochází k obnovení aktivity, aby tak mozek dostával správné informace o plnosti močového měchýře, potřebě se vyprázdnit apod.
Mozek pak vysílá zpětné pokyny svalům pánevního dna, tudíž je člověk sám schopen ovládat svaly konečníku a močového měchýře podle své vůle, jak je to běžné ve zdravém organismu. V současnosti se jedná o nejúčinnější metodu léčby hyperaktivního močového měchýře a inkontinence stolice.
Než se do těla vimplantuje trvalý stimulátor, můžete si terapii napřed vyzkoušet.
Implantace
Krok 1
Testovací fáze
Testovací fáze je fází dočasnou a slouží k vyhodnocení, zda terapie u pacienta funguje a dochází k úlevě a zlepšení. Cílem je zlepšení symptomů, čemuž odpovídá: snížení počtu epizod inkontinence, prodloužení doby mezi močením a bez úniku, a také zlepšení kvality života.
Jak probíhá zákrok?
Do blízkosti sakrálních nervů v dolní části zad je zavedena elektroda (tenký drátek). Tato elektroda je posléze připojena k vnějšímu stimulátoru, který k nervům dodává slabé elektrické impulzy. Daný zákrok obvykle netrvá více než hodinu a je většinou prováděn v celkové anestezii.
Co následuje po zákroku?
Testovací fáze je dočasná. Během několika dní se ukáže, zda je pro vás terapie vhodná a uleví Vám od příznaků. Účinnost terapie nejlépe zhodnotíte s lékařem pomocí deníku, kam zaznamenáváte četnost a urgenci vašich obtíží. Cílem léčby je úleva od potíží alespoň o 50 %. Pokud nebudete spokojeni s účinností terapie, elektroda se z těla odstraní a dojde tak k ukončení terapie.
Pokud jste v testovací fázi s terapií spokojení a dochází k dostatečné úlevě a zlepšení kontinence, naplánujete s lékařem druhou fázi implantace trvalého stimulátoru.
Krok 2
Implantační fáze
Pokud testování dobře dopadne, pacient postupuje do druhé fáze. V té dochází k implantaci trvalého neurostimulátoru a k jeho propojení s elektrodou.
Jak probíhá implantace?
Programovatelný neurostimulátor je uložený v podkoží v oblasti hýždě, kde to pro vás bude nejpohodlnější a kde je nejméně viditelný. Zákrok trvá zhruba hodinu a je možné ho podstoupit v lokální anestezii.
Co následuje po implantaci?
Lékař vám naprogramuje parametry stimulace, abyste je cítili stejně jako v testovací fázi. K běžnému aktivnímu životnímu stylu se budete moci plně navrátit po konzultaci se svým lékařem. Cílem je dosažení co možná nejlepší účinnosti a úlevy od vašich obtíží.
