Příběh Barbory

Paní Barbora se 17 let trápila, než jí pomohl malý neurostimulátor

Když močový měchýř neposlouchá

Až do třiceti let měla paní Barbora pocit, že je všechno v pořádku. Sice ji kamarádky občas škádlily, že na ni musí na toaletě čekat, ale ona to prostě vzala jako fakt a netrápila se tím. Ve třiceti se jí ale během zdravotní prohlídky objevila v moči krev a při kontrole tam byla znovu. Diagnóza zněla „úzká močová trubice“. Od té chvíle se rozjela série vyšetření a často i bolestivých zákroků, které však měly jen krátkodobý účinek. Paní Barbora se ale nevzdávala a vystřídala několik odborných pracovišť, bohužel bez většího úspěchu.

Problémy s močením se stále zvětšovaly a působily jí potíže v osobním životě i v práci. V logistickém centru vyřizovala dokumentaci pro řidiče, kteří se tam střídali jako na běžícím pásu. Přestože se nadřízeným se svým onemocněním svěřila, příliš jí nevěřili a dávali jí najevo svou nespokojenost. „Bylo to otřesné. Téměř neustále jsem měla pocit, že „musím“ a že „nedoběhnu“, ale na toaletě trvalo nekonečně dlouho, než ze mě vyšly tři kapky. Už když jsem se přes celou halu vracela na pracovní místo, cítila jsem, že to začíná nanovo. Poznámky nadřízených a kolegů tomu moc nepomohly. Na toaletu jsem běhala každých 20 minut a jednu dobu jsem se musela i cévkovat, což bylo obzvlášť v práci a ve stoje hrozné,“ vzpomíná paní Barbora. Kvůli problémům pak omezovala jak pitný režim, což mělo za následek další potíže, tak některé aktivity, které měla ráda. Problémem ale byl i delší nákup nebo cesta k lékaři, strach, že „nedoběhne“, ji trápil na každém kroku.

Pokusy o řešení situace probíhaly celých 17 let, než se paní Barbora dostala na doporučení své lékařky k MUDr. Michalu Rejchrtovi do pražského Motola. Pan doktor se mě ujal a po několika vyšetřeních mi řekl, že není problém „v trubkách“, ale v jejich ovládání. Nabídl mi možnost řešení mých problémů pomocí neurostimulátoru, který by ovládání měchýře obnovil, a já jsem nadšeně souhlasila. Představa, že se mé problémy konečně vyřeší, byla úžasná,“ pokračuje paní Barbora. V práci jí sice kolegyně zákrok rozmlouvaly s tím, že „kdo ví, co jí to v těle udělá“, a že „ony by si rozhodně do sebe nic takového dát nenechaly, raději by to vydržely“, ale lepší řešení ani radu neměly. Paní Barbora se nenechala sýčkováním odradit a po další sérii vyšetření, která proběhla přímo v Motole, se s lékařem dohodli na termínu první fáze operace.

Při ní se pacientovi do těla zavedou elektrody do blízkosti křížového nervu a na kůži se nalepí testovací přístroj, který se ovládá pomocí speciálního „mobilu“. Pacient si může nastavovat a uzpůsobovat sílu impulzů podle vlastní potřeby a během tří týdnů se s přístrojem sžije. To se u paní Barbory povedlo, a protože vše fungovalo přesně podle plánu, po třech týdnech jí lékař při druhém zákroku do těla implantoval stálý neurostimulátor o velikosti dvoueurové mince. Po čtrnáctidenní rekonvalescenci bylo možné vrátit se k normálním činnostem včetně sportu a dalších aktivit.

„Ovládání měchýře začalo fungovat hned po prvním zákroku, bylo to skvělé. S neurostimulátorem jsme se téměř okamžitě sžili. Najednou jsem místo několika desítek návštěv toalety denně byla na šesti a vše funguje naprosto perfektně,“ popisuje paní Barbora. Chválí si také, že se nyní může vrátit k věcem, která má ráda. „Jsem velkým fanouškem Sparty a moc ráda chodím na zápasy. Jenže dřív jsem si mohla dát maximálně jedno pivo na začátku zápasu, protože jinak bych měla celý zážitek zkažený a navíc by následovala hrozná cesta domů. Teď si to konečně můžu užít naplno,“ pochvaluje si. Rok po operaci už nemá žádná omezení, vše funguje naprosto spolehlivě. Může se věnovat práci, rodině i svým koníčkům bez jakéhokoliv strachu či omezení.

Když vzpomíná, jak ji kolegyně a známé od zákroku odrazovaly, jen se usmívá: „Některé z těch, co se proti zákroku velmi vymezovaly, dnes běhají na toaletu poměrně hodně často, přesto nechtějí žádný problém přiznat. Je to škoda, strach je opravdu zbytečný, ale nechtějí to slyšet“. Přístroj totiž dokáže vyřešit i močovou a fekální inkontinenci – nepříjemné úniky moči a stolice se tak stanou minulostí.

A co by Barbora vzkázala lidem, které podobné problémy trápí? „Nestyďte se a běžte k lékaři. Schováváním se doma a strachem z neznámého ničemu nepomůžete, naopak. Když problémy vyřešíte, budete si moct zase užívat věcí, které máte rádi,“ uzavírá.