Jana B (28 let)

Od 19 let se potýkala s úniky stolice. Moderní léčba ji vrátila do běžného života. Janě B. bylo čerstvě 19 let, když se u ní projevila neschopnost udržet stolici. Po dlouhém hledání účinné léčby se dnes osmadvacetiletá slečna konečně dočkala  – lékaři jí implantovali malý neurostimulátor obnovující správnou funkci střev. Díky terapii označované jako sakrální neuromodulace může vést důstojnější život.

„Začala mě bolet levá hýždě. Nemohla jsem sedět, následně ani chodit. Trvalo to asi měsíc a bolest se neustále stupňovala,“ vzpomíná Jana na počátky svých potíží. „Lékaři pak zjistili, že mám v těchto místech cizí tělísko, kolem kterého se vytvořil zánět,“ dodává. Musela tedy podstoupit operaci, při které lékaři tělísko vyjmuli a zánět vyčistili.

Její stav se ale ani po zákroku příliš nelepšil a přidaly se další komplikace. V oblasti konečníku se Janě začala tvořit píštěl, jež obnažila anální svěrače a způsobila fekální inkontinenci. Samovolný a nekontrolovaný únik stolice Janě značně znepříjemňoval život. Potíže se pak ještě znásobily s Crohnovou chorobou, tedy chronickým zánětlivým onemocněním trávícího ústrojí, v důsledku čehož Jana trpěla nevolností a průjmy. „Crohnovu chorobu má i můj tatínek, ale stejně mě ta diagnóza šokovala. Nikdy mě nenapadlo, že bych ji mohla mít taky,“ říká Jana.

Přesto se nevzdala svých životních cílů – odmaturovala a díky individuálnímu plánu dokončila i bakalářský obor na vysoké škole. Inkontinence ji však sužovala natolik, že musela omezit pohyb ve společnosti. „Několikrát se mi na veřejnosti stala nehoda a hodně obtížně se to řešilo. Často jsem pak raději odmítala pozvání do divadla nebo do kina a místo toho zůstávala doma. Když už jsem někam šla, prakticky vůbec jsem nejedla, jenom pila vodu, aby střeva byla alespoň trochu v klidu. Bylo to hodně stresující,“ popisuje Jana. I přes veškerou snahu pracovat nakonec musela zůstat v plném invalidním důchodu. V mladém věku si najednou připadala izolovaná a nepotřebná.

Celých osm let Jana střídala lékaře napříč republikou ve snaze nalézt odborníka, který by jí pomohl. Absolvovala několik operací píštěle, s inkontinencí si však nikdo z lékařů nevěděl rady. Byla tak odkázána pouze na cviky posilující svaly pánevního dna a na inkontinenční pomůcky. V roce 2014 přišla na chirurgickou kliniku ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, kde se po dalších operacích píštěle zaměřili i na řešení problémů s úniky stolice. „Jana podstoupila nejmodernější metodu léčby inkontinence, sakrální neuromodulaci. Jedná se o terapii, při které implantujeme do těla malý neurostimulátor, který vysílá impulzy k nervům ovládajícím střeva a obnovuje tak jejich správnou funkci,“ vysvětluje MUDr. Julius Örhalmi, Janin ošetřující lékař z královéhradecké chirurgie.

Nejprve bylo nutné provést řadu testů včetně psychologických a psychiatrických vyšetření, aby se lékaři ujistili, že je Jana pro terapii vhodná. Poté následovala první, testovací fáze, při které jí byly implantovány dočasné elektrody, a po dobu dvou týdnů se sledovalo, jak její tělo na léčbu reaguje. „Janin organismus přijal terapii skvěle, za celé sledované období nepozorovala ani jednou samovolný únik stolice. Mohli jsme proto přistoupit ke druhé fázi a zařízení implantovat natrvalo,“ uvádí MUDr. Örhalmi.

„Tělo si na přístroj teprve zvyká, ale můj život je už teď nesrovnatelně lepší. Těším se, že konečně půjdu bez obav třeba do kina nebo v létě na koupaliště, “ říká Jana, která se chce nyní věnovat pomoci jiným lidem.  „Vím, jaké to je, když vám někdo podá pomocnou ruku. Moje okolí mě od začátku velmi podporovalo, což pro mě bylo nesmírně důležité. Ráda bych tedy předávala pozitivní energii dalším, kteří to potřebují,“ dodává.